AEROBIKE Deore DX

Že mám rád rámy a kola, která jsou nevšední je asi z tohoto webu jasné. Že k této úchylce podlehl i Viktor (na dalších fotkách je to ten montér s cígem co zkracuje krk vildice) je jasné taky, důkazem je jak Rauler, tak ten Somec. Že krom toho mám moc rád rámy dělané jinak, resp. tak, jak už se to nedělá vyústilo v to, že jsem se postupně stal majitelem lepených hliníkových rámů – Alana TItanal, Sakae Litage, Merida Extreme (Albontech – na tomto webu zatím není) a tohoto Aerobike. Ten je o to raritnější, že se jedná o československý výrobek. Aerobike se zjevilo na podzimním veletrhu Moto-Velo myslím že v roce 1992 (ověřím dle časopisu Peloton, musím ho ale najít). Už tehdy mne zaujal perfektně designovaný stánek, prostě firmu si udělali lidi s vkusem. Rám v mtb a silniční verzi včetně vlastních vidlic měli bíle a černě lakované (co si pamatuju). Logo Aerobike Professional vyvedené velice povedeně, skoro to evokuje Alpinestars, kultovku tehdejší doby. Tlusté trubky jako Cannondale, mufny příkladně vyvedené… Prostě rámy s relativně nadčasovým designem. Pamatuji si, že to na veletrhu prezentoval černovlasej kluk, byl i na velkoplošných fotkách stánku, jak to metelí podzimním lesem, na nohou turistické tretry LOOK s plastovými platformovými LOOK pedály. Bral jsem si tehdy i katalog, cena pro mne jako studenta naprosto astronomická, ale už nevím kolik tisíc to bylo. Ještě pamatuji, že vznik má na svědomí skupinka lidí z nějakého výzkumáku, myslím že leteckého (že by VZLÚ?) jakožto využití technologií, které měli dostupné. Proto asi i ten název; Aerobike. O této značce je na webu totálně pusto. Vyskakuje ještě jeden starý inzerát, kdy někdo prodával silniční rám, jinak ale nic, nic, nic. Před rokem tento rám včetně vidlice a nenalepených(!) samolepek kdosi prodával na aukru. Dodnes Viktora mrzí, že to nekoupil. Má cit pro raritky, takže mít ho by bylo fajn. Další střípek do mozaiky vkládá ještě Honza Klimeš , který má v Budějovicích kamaráda majitele Aerobiku a vzpomínal si, že měl problém s vidlicí, resp. průměrem krku (Super oversize 1 ¼“, ale o tom až dále), další střep přidává Ondra Klemša, který si pamatoval, že jen ty nejmenší velikosti (tu mám) nepraskaly. Byl mechanikem v  HET Sportu, což byl kdysi v Praze středobod hliníkových kol (Campione). Kluk, od kterého jsem v Sedlčanech ten rám za 800Kč kupoval tvrdil, že mu ho otec přinesl z nějakého výprodeje, kde jich bylo nejmíň 10ks. To jsme ale na samém konci vesmíru vědomostí, a začíná temno. I to temno je „něco“, takže spíš nic. I když jak může začínat nic… nic… nic…  Tak si teda vezu oprýskaný, nikdy nepoužitý mufnový hliníkový rám do Prahy. Není jasné, co na tom bude za kolo. Skoro rok čeká na vzkříšení. Mezitím se mi objevuje v zásobách ocelový Scott Peak, a především švýcarské ATB Cilo s výbavou Shimano Deore DX první generace (tj. směs komponentů číslovaných jako MT- a M650). Dlouho se zvažovala i stavba hybridu s berany ve stylu Johna Tomaca (ten na speciálu Raleight počátkem devadesátých let vozil berany, pravý dual Dura-ace, který se tehdy začal vyrábět, vpravo normální páku a cyklokrosovou páčku v koncovce zvládající trojtác, navrch diskovýpletové zadní kolo Tioga). Dokonce jsem už i nakoupil dualy (nakonec skončily na Bianchi), berany 3TTT /opět jsou na Bianchi), a slicky Schwalbe Kojal (zůstaly v zásobě). Reinkarnace se ale Aerobike nakonec dožilo v podobě městského sytylového MTB s trochu dirtovým espritem, protože se mi v zásobách objevila i DH řídítka Scott. Ideálním (snad) adeptem se naskytla potřeba synovce v Liberci mít kolo na cesty do školy, do města… V tom případě byla možnost použít právě tu sadu Shimano Deore DX téměř v kompletní podobě, včetně platformových pedálů bez klipsen. Prostě stylové, bílé kolo, citybike s řazením, protože hold Liberec není rozhodně Drážďany.