Home‎ > ‎BIKES‎ > ‎

Alan Titanal

Tak jsem se vrhnul do stavby urbanvela. Ani nevím proč. Základem takového urbanvela musí být hezký rám, něčím zvláštní, což tento je až až. Hliníková slitina která se na kola už nepoužívá, nádherné lepení do spojek... dělali to tak u Alana od sedmdesátých let. Tento rám je někdy z roku 1990 až 1994. Ostatní věci jsou voleny tak, aby stály co nejméně peněz a přitom měly duši, opětovná montáž je tak vrací do života. Proto galuskové ráfky favorit. Proto náboj Eska z roku 1964. Proto překrásný představec Cinelli 1A.
Dost věcí pořizuji z Aukra. Zrovna ten rám byl moje první koupě. I s tím že má naprasklou hlavovou trubku. Podélně. Typické pro Titanal - proto se již na profily nepoužívá, kde se používal (trubky na kola, torzní tyč na skialpinistickém vázání Fritchi), tam praskal. Tím je tento rám také unikátní - že je prasklý. Musel jsem se prodejci zapřísahat, že na tom budu jezdit leda pro rohlíky...
No a co tedy s rámem? Když jsem se s ním náležitě poňuchal, začal jsem řešit co dál. Nejortodoxnější urbanvela jsou festky (furtošlapy, fixiesky, apod.) což jsou v praxi pro městský styl užitá a mírně upravená kola dráhová. Maximálně s přední brzdou. Já se rozhodl pro Torpedo. Protože v Praze se dá jet i z kopce. Navíc torpédo od Velosteelu je nádherné.
Dobře tedy, koupím torpédo. Sedlovku jsem objevil v železářství v itálii na dovolené v Eraclea Mare - průměr 27.0mm. Paní si řekla o 12EUR což je dost, ale já si kupuju i ten příběh. Kdybyste to viděli. Mraky rozebraných kol, v krabicích vidlice, představce, hlavy, vše roztříděno. Připomínalo mi to Hanzlíkův sklad ve Slavnostech sněženek.
No a jaký představec? Na Ebayích bývají k sehnání Cinelli, navíc k nim mám vztah, Cinelli CX byl můj první představec jiný než favorit. Stál v roce 1990 1000,- Kčs. Třetinu průměrného platu... V Příbrami mi nabízeli předraženého Kalloye za 500Kč, načež v Temposportu jsem za 120Kč koupil docela hezké černé Modolo. Po dvou týdnech ho ale prodávám, protože se na Aukru objevilo Cinelli A1 - nikdy nepoužité!!!! Okamžitě ho kupuju! Modolo v zápětí za 150Kč prodávám.
Co se týče řídítek, mám jasno. Berany to nebudou, protože na nich nebudou žádné páky, nebylo by se za co držet. Z dámského Favorita z roku 1975 jsem sundal krásné vlaštovky. Umožňují asi čtyři úchopy. Jsou skvělé. Problém bude jen upnutí, mají průměr 22.0mm a představec 26.8mm. No nějak si poradím (pomohl Mrnůštík z Viavelo).
Hlavové složení - neraději bych nějakou starou hezkou hliníkovou hlavu, ovšem ty se na Aukru neobjevují. Krásnej válečkovej Stronglight J9 (co mám na Bianchi) se ještě kupodivu sehnat dá ale za 600Kč a to je morda. Tak jsem vygooglil a vyzbožoval čínskou hliníkovou Chinhaur. No... hliníku to vidělo jen z části, ale je celkem hezká. A za dvěstě.
U sedla váhám. Mám staré Favoritovské, což jsou v podstatě okopírované Brooks, vypadají docela dobře. Na typ tohoto kola. Nakonec kupuju opět na Aukru bílé, relativně obyčejné sedlo Scott. Bílá k leštěnému hliníku bude krásná. Omotávku (taky bílou) dodala firma Deda a má jakoby karbonový dezén... ta byla za třista. To jsem trochu ujel. No. Až se dočtete o galuskách...
Kliky se naskytly použité staré Shimano Ultegra FC-6400. Kovaný hliník. Nádhera. Ani mi nevadí že toho mají dooooost za sebou. Loga jsou pryč... Ale splňují tu základní myšlenku - vrátit starým kvalitním odloženým věcem opět užitek.

S klikama začala nejsložitější část operace.
1) řetězová linka na torpédu
od pomyslné podélné osy kola je základní řetězová linka torpeda (a všech dráhových nábojů) 40mm. Tam je ovšem rozteč zadního náboje 120mm. Torpedo má 110mm. Můj rám 130mm. Stíháte? Tak volám do Velosteelu v Loučné (bývalý Velamos):
"dobrý den, potřeboval bych mluvit s někým kdo by mi uměl poslat delší osičku do náboje..."
slečna: "počkejte já vás spojím na výrobního ředitele..."
já: "ježiši to mu nedělejte! Vždyť jde o 50Kč!!!"
slečna se směje: "nebojte, on to zase takový ředitel není, vždyť ani svojí sekretářku nemá" v pozadí se mužský hlas směje, podle hlasu to odhaduji na pana Bělašku, se kterým to vzápětí vyřizuji. Nakonec objednávám i pro Adama, který začíná o singlespeeda žebrat taky. Krásnou prezentaci torpéda najdete zde.
2) řetězová linka na klikách
standard klik FC-6400 je 43.5mm v případě osy 113mm (spojka 68mm BSA), nebo 45.0mm v případě osy 115mm (spojka 70mm ITA). Já mám jám se spojkou ITA. No jo, ale já budu montovat převodník jeden, a to by znamenalo nandat ho ošklivě na vnitřní stranu tak, aby byl na řetězové lince 40.0mm. Tak riskuji, a kupuju osu KINEX 107mm. O chlup jdou kliky nandat, mít misky o 1mm víc tak to nejde. Takto dostávám převodník na linku cca 42.0mm což už je v pohodě. Snad.
3) převodník
A tady končí sranda a začíná prdel. Protože mám rám, který nemá posuvné patky. Tak si sestavuji pomocí goniometrických funkcí, pythagorovy věty, ludolfova čísla, mocnin, odmocnin a zlomků výpočet pro všechny možné kombinace ozubení tak, aby řetěz byl přiměřeně napnutý a přitom se jednalo o požadovaný převodový poměr. Nakonec mi vychází jako nejoptimálnější převodník s počtem zubů 43. Objednávám ho u Mrnůštíka (Viavelo). Navíc musí být 3mm široký. Dnes mi volal že ho má hotový. Cena je nakonec celkem velká (1000Kč) ale ten od Gebhardta se mi nelíbí. Mrnůštík ho nechává v hliníkovém vzhledu. Moc se na něj těším. Pokud mne výpočty sklamou, tak půjde na singlespeeda Adama.
Na torpedu budu moci laborovat s pastorkem 14,15,16,17,18,19 a 20. Nandat by neměli jít 21, 22 a 24. Tak se uvidí... Brzy...
Řetěz kupuji relativně obyčejné KMC 1/2 x 1/8", k tomu vynález století - halflink (půlčlánek) nutný k vyladění délky řetězu, a v Halfords měli velice pěknou beznejtovací spojku Taya Sigma Connector. Vše kupuju 2x - jak pro mne tak Adama.
Ze smetiště z Veltrus jsem si přivezl tělo předního náboje Eska z roku 1964. V Temposportu kupuju osu a ložiska a po vyčištění a sestavení dávám na váhu. Nestačím se divit, když je o 10gramů lehčí než XTR!!!
U ráfků jsem asi nejvíc ujel; Na Aukru se mi naskytla příležitost koupit za 50kč dva nové, opakuji NOVÉ, nikdy nepoužité a z obchodu zabalené československé galuskové ráfky favorit. Chtěl jsem takové ráfky, které nebudou mít opracované boky. Po týdnu mi přicházejí, do krepového papíru zabelené, provázkem ovázané ráfky z doby komunismu. Jako ve stroji času si připadám... Když rozbaluju, tak fotodokumentuju. Jako když otvíráte nevykradenou hrobku v Egyptě...
Superlevné ráfky si však vyžadují superdrahé galusky. Vybírám model Tufo S33 s ochranou proti defektu, černý bok, šedý dezén... tísícovku za jednu. Strašný... ale skládací plášť na horáka stojí skoro stejně.
Kola dává zaplést chromem do Cykloprágu. Koukaj na mne jak z jara, když jim podávám torpédo a galuskovej ráfek...
Pedály nakonec kupuju také přes Aukro, osvědčené a oblíbené Shimano SPD PD-M520 stříbrné. Jsou prodávány jako ošlapané a s vaklem za 90Kč. Na chalupě se za pomoci Arvy, kartáčku a nářadí do nich pouštím. Výsledkem čtyřhodinové práce je naprosto funkčí komplet pedálů bez vaklu. Byl jsem ale sprostej jako dlaždič, když jsem přemazával ložiska s kuličkama průměru 1mm. To se ti Japonci s tou miniaturizací opravdu vyřádili. Kolem chodila Pavlína nejdřív do koupelny, pak už v pižamu, pak s kartáčkem a dobírala si mne. Já totiž odmítám chodit do lesa na mokré shnilé klacky se slovy, že riziko poranění sekerou a čas strávený taháním z lesa je neúměrné. To že raději dojedu pro dříví na benzínku. Pak tomu dávám korunu svojí firemní režijní sazbou 500Kč/hod. Tak tedy kolem mne chodí, já pinzetkou ukládám ty mikronanopiko kuličky do vazelíny a povídá "ty jsi ve svém živlu co... kolik že stály ty pedály? Devadesát korun? a kolik že stojí nové? Šestset??? No Zdeno, to máš ale error v cashflow, protože se tady s tím sereš už čtyři hodiny, takže tě ty pedály přišly na 2090- Kč!!!" jen odpovídám něco v duchu - mámo neser - a dál vkládám ty nanotechnologické kuličky. Tyto pedály mají duši :o))))Tak se mi vše sešlo... Převodník od Mrnůštíka, galusky od Tufa... takže popořadě:
1) převod - vyzkoušel jsem kombinaci 43 zubů vpředu a 16 vzadu. Je to jako 53/19,7 a řetěz je přiměřeně napnutý respektive nepříliš plandající, 17zubů by to asi nevzalo. Využil jsem halflink, tj půlčlánek řetězu. Pro příště vím, že se prověšení až tak moc bát nemusím, celkem to nevadí a ani to blbě nevypadá. Ostatně jde o 6mm (polovina z 12,7mm) a to se až tak vleze. Dobré zjištění pro příště.
2) převodník - namontován tedy zvenku, na úúúzkou osu. V důsledku to znamenalo, že jsem musel dát podložky také zvenku, aby šrouby neškrtaly o rám. Pro příště - není třeba se obávat, že namontování převodníku dovnitř bude nexistencí vnějšího neestetické. Vůbec to nevadí - potvrzuji si to u adamova kola na klikách Truvativ Touro.
3) galusky... jsou to papíráčky, teda, a hlavně jsem užaslí z nalepovací pásky Tufo. Fantastickej nápad!!! Jednoduchá a přesná montáž. Když hustím na minimální tlak 8atm (!!!) tak zavírám oči, kdyby to bouchlo... Nevím, jestli můžu těm favoritovskejm ráfků udělat to, že tam naperu těch 12atm...
4) torpedo k rámu uchycuju pomocí nejmenší objímky a starého šroubu z brzdového špalíku - je imbusový, hezčí než obyč originál.
No a s rozechvěním vyrážím. Kolo je neskutečně lehké a jednoduché do ruky. Galusky mají tření rovno nule. Ze sedla kolo uletí pod zadkem. Zkouším brzdit. Mno... torpédo... nejdřív to moc nebrzdí, pak víc a pak najednou smyk. Aha. Bude to citovka. Během pěti minut mne opouší ostych, a vyrážím na cyklostezku. Jede to nádherně. Šotolina překvapivě v pohodě, jen lítají kamínky do stran jak z projektilu.
Na vltavské cyklostezce registruji první užaslé pohledy. Vypadám asi jako kdybych ukradl kolo na krasojízdu. Postupně přicházím na to, jak je singlespeed neskutečně logický na pohyb po městě. Nenacházím nic, co by mne omezovalo.
Dávám si presso, mattonku a za šera dokopce zpět. Pohoda. Je mi strašně dobře.
Druhý den vyrážím dál - Krč, Vltava, Kampa, Letná, Pražský hrad, Petřín, tam serpentinama dolů (to teda nic moc) a zase na kafe. Opět neskutečně příjemný pocit z nerušené jízdy. Kouzlo dle mne dělají ty nabušené galusky a pohodlná řídítka. Převod nijak neomezuje(!). Jen kostky na Kampě jsou vražedný.
Další den už jedu do práce na kole. Kupuju v Lidlu tašku přes rameno za 200kč - prostě Messenger, že - navíc má nápis URBAN :o) a opět - zjišťuji jak do města je tento způsob lepší a pohodlnější než Camelbak. Volná záda, taška až na bedrech.
Stavba se povedla, a mám tudíž velice fajn kolo. Je to vzpruha a zároveň nová radost. Všem doporučuji...
Poznámka:
Močím pod barrandovským mostem, a přichází ke mne starší pár. V očích pána okamžitě čtu stejnou úchylku...
"tak chlapče kolik ti to váží? Jeje to je krásná dráhovka... počkej co to je... ty tam máš torpédo?"
Paní skoro dojatě komentuje galusky: "víte manželovi je skoro devadesát, a kola, to je náš celý život!"
No a pak už to jede: "já si nechával stavět kolo v jednačtyřicátým u Periče. To jsem tak chodili jako kluci kolem toho jeho krámku v Karlíně to myslím bylo, a Perič povídá; Kluku ty bys chtěl kolo co? Já tak jen potáh ramenama že jako jo, a Perič povidá - a peníze; peníze máš? Nemáš co... Neboj mi to nějak uděláme."
Do toho vstupuje paní "on mi muž koupil nějaké dámské silniční kolo, těžké to bylo, já mu kradla toho Periče, to vám řeknu, já taky jednou ujela dvě hodiny!!!"
Pán se mazlí s mým Alanem a říká: "já na tom Peričovi měl dřevěný ráfky, modrý galusky Pirelli, takovej ten pákovej mechanismus místo přehazovačky. Tříkolečko to mělo. Hele a proč tam máš to torpédo?"já na to: "protože nemám odvahu na furtošlap"
pán se usměje a povídá: "no my abychom si nezničili to cenné tříkolečko, tak jsme furtku jezdili v zimě. I jsme sundavali brzdy kvůli uchování bowdenů a lanek".
Já: "božemůj a jak jste na tom brzdili???"
Pán naprosto stejným nostalgickým hlasem: "no, chlapče, zažili jsme legrace..."
Urbanvelo je magnet na příběhy...
Comments