Home‎ > ‎BIKES‎ > ‎

Bianchi

Bianchi je legenda. Že se jedná o fabriku, která kola vyrábí kontinuálně nejdéle na světě mluví sama za sebe. A hlavně si po celou dobu (přes 100let) udržela vysokou prestiž v oboru, což je možná ještě obdivuhodnější, protože slavných fabrik co fungovalo jen několik (desítek) let je spousta…
K tomuto rámu jsem přišel někdy v roce 1994. Kamarádovi Filipovi Voskovcovi (synovci Voskovce z nejvoskovacovatějších) ho přivezl jeho bratranec ze závodů v Německu, již použitý a pravděpodobně lakovaný v kombinaci celesta-žlutá. Zde v Čechách mu dal nový kabát (černá metalíza a samolepky) a pak se s těžkým srdcem smiřoval, že je tento rám na něj jaksi moc velký… Tak mi ho prodal.
Pro mne to byl základ prvního, opravdu dospělého nekomunistického silničního kola. Do té doby jsem měl Favorit Special (již s lepší geometrií) s komponenty Suntour Blaze. Rám je celý v chromu, výrobní číslo napovídá rok vzniku na 1988, koncovky rámu jsou Gipiemme, rozteč zadní stavby je 126mm… korunka vidlice má krásné gravírování, stejně tak salámy u sedlovky. Filipovi se povedlo i při přelakovávání poměrně trefit duch rám.

Materiál rámu byl označen jako Columbus SLX, nejedná se ale o originální samolepku, navíc průměry trubek a hmotnost napovídá spíš že se může jednat o materiál Columbus SL/SP nebo Cromor. Provedení rámu je ale v kategorii SLX, Cromor býval zpracován jednodušeji. Každopádně se jedná o perfektní ocelový rám ochráněný proti korozi, jež má jedinou vadu v tom, že barva na chromu nedrží dokonale. Ještě vlastně jednu drobnou chybku má – je lehce promáčklý u šroubu na košík.
Kolo jsem si postavil na tomto rámu počátkem devadesátých let na komponentech, na které jsem si zrovna vydělal a které byly k sehnání. Jednalo se o kombinaci sedmikolové sady Shimano 600 Ultegra (přehazovačka, přesmykač), ekonomické varianty brzdových a řadících pák a nábojů (Shimano RX100), vše již ale v osmikolovém standardu. Kliky jsem měl Sachs New Success (převlečené Campagnolo Chorus) a brzdy Sachs Rival (převlečené Modolo).
S drobnými úpravami kolo sloužilo do roku 2010. Dvakrát objelo alpská sedla (viz samolepky Grossglockneru, Stelvia a Pordoi), a poslední svůj pořádný několikadenní trip zažilo v Toskánsku a na Lago di Garda. To již v přímém srovnání ke karbonovým, o 3kg lehčím strojům Colnago. Toto Bianchi objevilo cestu k silničním kolům mému švagrovi. Stalo se mimochodem i ethalonem neutrální geometrie, kterou znám z již moderních kol karbonových, když jsme s Davidem (švagrem) přesedali na hliníková GT, bylo okamžitě poznat, že geometrie je jiná, na zvykání. Na Bianchi ne. Padne do ruky a pod zadek jako ulité. Což je poznat především ve sjezdech. Pružnost a dobrá vodivost nebyla handicapem mladším a lehčím karbonovým kolům stačila. Jediný znatelný rozdíl je hmotnost, a tuhost ve šlapání při jízdě do kopce. Tam se za posledních 10, možná spíš 5let udál největší vývoj. Možná ani ne tak v tuhosti rámu, ale v tuhosti klik (což přineslo i jiný standard středové spojky).Bianchi je… medové. Takový pocit mám při jízdě na něm. Teda měl. Z dnešního pohledu to již není superrychlá raketa, ale pohodlné, ničím nerušící silniční kolo.
Koncem roku 2010 se mi naskytlo zakoupit několik dalších komponetů Shimano 600 Ultegra (kliky a brzdy). Kupoval jsem je s tím, že jednou (jednou!) Bianchi půjde do celesta laku a na kompletní sadu. Aby to byl pietně a elegantně zrekonstruovaný retro stroj. Osud tomu chtěl, že se mi naskytl ten Cannondale po Romanovi Kreuzigerovi, tak byla jen otázka času, kdy se mentálně od Bianchi odstřihnu, a kde se mu nalezne nový domov. Což se záhy podařilo u Čejků, a doufám a věřím, že ještě dobře poslouží (Aktualita: kolo už slouží a s panem Čejkou si píšeme).

Další popis je už konkrétní přestavba pro změnu majitele, jejíž hlavní ideou bylo:
1) Bianchi na sadě Shimano 600 Ultegra a dalších, generačně odpovídajících komponentech
2) Řazení v pákách
3) Pohodlné pneumatiky
4) Pohodlné převody
5) Drobný jubilejní re-design

Rám a vidlice: Bianchi Je v podstatě popsán v textu. Hlavové složení: Strongligt J9 To je tak trochu lahůdka hmotnosti 92gramů. Hliníkový a válečkový francouzský Stronglight J9. Ten mne kdysi stál 1000Kč. Hliníkové matky jsou ale velice náchylné na poškození (i k tomu určenými klíči)
Kokpit (představec, řídítka a řadící páky): 3TTT a Shimano Představec 3TTT (pozor kovaný!) se ke mně dostal společně s vidlicí Kestrel z USA koupenou přes Ebay. Při likvidaci řetězce Halfords jsem pro změnu sehnal zcela nová řídítka 3TTT. Že se takto spojí mne tehdy ani nenapadlo. Každopádně se jedná o kvalitní set odpovídající duchu kola. Brzdové a řadící páky Shimano ST-2300 jsou jedny z nejobyčejnějších na trhu. Jsou však velice hezky zpracované, nehyzdí je nápis nějaké obyčejné sady Shimano (proto jsem je koupil) a mají již inovovaný tvar, který velice dobře padne do ruky. Bowdeny ovládající měniče se do rámu opírají o garážové opěrky od firmy Kuboj (ještě československý výrobek).
Sedlo a sedlovka: Laser a Ritchey
Bartoníček posloužil zcela novým sedlem Selle San Marco Laser. Má tam v Plzni mraky zajímavých ležáků. Toto sedlo odpovídá kolu především generačně, a je navíc velice pohodlné. Kůži to sice nevidělo, ale upřímně… mne na tyhle bio produkty neužije. Sedlovka je Ritchey vyndaná z viktorova Somece.
Zapletená kola a obutí: Shimano RX100, Ambrosio a Continental
Náboje Shimano RX100 byly ve své době nejdostupnější osmikolové náboje. Tehdy jsem je sehnal nemaje peníze na Ultegru. Zapleteny byly Ondrou Klemšou v již neexistujícím HET sportu do ráfků Ambrosio Gentleman. Tehdy mne Ondra za tyto ráfky velice pochválil, jsou kalíškované, a prý to jen natočil a utáhnul, téměř centrovat nemusel. Před změnou majitele jsem dal výplet dotáhnout. Jinak Ondra Klemša je v branži stále, dopustím se reklamy, je v www.bikelive.cz a mají autorizovaný servis Rock Shox. S Danem Boubínem jsou u nás vlastně pionýři, kteří Rock Shoxe uměli od dob MAGu 21. Odpružené vidlice dávám jenom sem s pocitem toho nejlepšího co se vidlici může stát. 

Shimano 600 Ultegra – snaha o kompletní sadu s dopomocí Asossu
Již před těmi patnácti lety jsem si koupil výběhovou sadu sedmikolové Ultegra. Přehazovačka (RD-6401) a přesmykač (FD-6400) jdou samozřejmě použít i pro osmikolo, ačkoliv tehdy se v Bikeranchi kde jsem to kupoval strhla přestřelka prodavačů zda to jde nebo nejde. Nadávali si do kokotů při hádce o odbrušování dorazů na přehezce. Vnitřně jsem se jim smál… Co se shodovali ale oba, že přesmykač s dualy fungovat nebude. Řadily totiž pod 45°což znamená o 30% delší dráhu lanka. Nebudu obtěžovat detaily, ale 1mm podložka na rozšíření vodítka, a pečlivé seřízení uvádí do funkce i tyto staré, předdualové přesmykače. Viktorovi jeho 105 funguje stejně, a prošel si stejným martýriem.

To jsou tedy šaltry. Na Aukru se mi letos podařilo ještě koupit první variantu brzd (BR-6400) bez špalků (doplněno novými) a hlavně netknuté kliky (FC-6400) v délce 175mm.
Převody:
Co se týče klik - velký převodník byl už dost jetý, tak jsem nandal šperk v podobě převodníku Asoss s vrtanými zuby (totální kultovka 80tých let) a zatím nechal malou 42 (původní ultegra, bude se měnit za 39). Vzadu je mnou poskládaná „dospělá“ turistická kazeta 13-30. Jedná se o využití kazety 12-23 doplněné o pastorky ze zásob. Funguje celkem čistě. Jinak ta 30 vzadu mne mockrát zachránila loni v Toskánsku. Mimochodem, do přehazovačky by se již neměla vejít, maximální pastorek byl uváděn 28zubů, někdy i jen 26zubů. Posuvná koncovka a konstruktérská odvaha ale dokazuje, že i 30 veme. Kladka již ale téměř běží po pastorku.

S panem Čejkou si nyní dopisujeme a trošku řešíme převody, dokonce zvažujeme i varianty 48(50)-38 se stávající kazetou. Má to uživatelskou logiku například i ve středních rychlostech, jde o ekonomické přiblížení se myšlence compactu (50(48)-36(34) v předu a 11(12)-25(26) vzadu) avšak bez nutnosti výměny klik. Navíc jak já, tak nový majitel jsme již vyrostli ze šlapání v 60km/h, což jsou ty nejtěžší převody, které jsou pak nevyužity. S oblibou pak říkám, že ten nejmenší pastorek je jen držákem sedmikolečka. Osobně by mi udělalo technickou radost použít tu 38, je to limitní velikost na Shimano (BCD 130mm), kdysi jsem ji měl na Saronni co měla moje sestra. Navíc převod 38/30 je již důstojným průvodcem pro turistiku, a mimochodem odpovídá to i kompaktnímu 34/26.

Závěr:

Jsem rád, že Bianchi se reinkarnovalo do svého třetího života a šlo do rukou „vysloužilému“ závodníkovi!
Comments