Asi před dvěma lety jsem přišel k hybridnímu Cannondale H300. Dopadlo to tehdy tak, že jsem ho osadil komponenty Suntour (GPX/MICHE/SL) galuskami Tufo a klikama Sugino. Jednalo se dafakto o zbytkové CX kolo na chalupu. Postupně se však ze zbytkového stroje stával oblíbenější. V tu dobu jsem totiž vlastnil CX kola dvě, ocelového Villingerbera na DEORE DX a tohoto Cannondale. Villingerber měl klasický příjemný ocelový projev, důvěrně známý, ikdyž trochu těžší, především v kombinaci s klikama na Octalink ose (Ritchey WCS) frčel. Jenže ten Cannondale. Tuhý, svižný rám, a ta extrémně vysunutá sedlovka na 15" rámu. Při jízdách na původním osazení jsem se i ohlížel jestli jsem nepíchnul jak je ta dlouhá sedlovka pohodlná...

Geometrie hybridu je specifická - zvláště u malých velikostí, sedlovka 75° a řízení 71°. Proto ten rám stále označuji za hybridní, není to ani (závodní) CX, ani trekking/cross. Spíše je to opravdu hybrid mezi CX a MTB. A to mne na tom kole právě baví. Tuhý malý rám který se na rovince na dobrém povrchu chová jako silničák, v terénu ožije (MTB na 2" gumě to samozřejmě není) a položená vidlice vede směr jako tank. Jen ze sedla je ten rozdíl v úhlování poznat (nelomcovat s řídítky). Ostatně tyto geometrie nejsou nic, co by se nedělalo. Cannondale tyto geometrie používá v současnosti pro modely QUICK, Specialized má kromně CX speciálů (Crux) i kategorii TRICROSS (do ČR se nedováží), TREK podobným modelem také disponuje. Salsa? Surly? Ti je také samozřejmě mají. Občas se tato kategorie označuje též za MONSTERCROSS zvláště v případě pokud jsou kola osazena plášti výrazně nad regulativ UCI (max 32mm) v rozsahu 1,75 až 2". Dalším specifikem těchto kol je výrazný sloping - takový rám prostě skoro nelze nosit na rameni jako závodní CX, ale za to se dobře nosí v ruce. Prostě veškeré výhody CX v lidském balení. Rozvoj této kategorie CX kol sice proběhl díky závodním speciálům, ale pak přichází chvíle opustit (často nesmyslné) regulativi UCI a pak i CX kolu narostou delší křídla.