Home‎ > ‎BIKES‎ > ‎

Kaurvergen

Z Dana "Olafa" se stal dvorní dodavatel zákazníků na stavbu kol. Tuhle přišel, že by jedna kamarádka ze sboru ráda jezdila na kole po Praze. "Tak nám ji přiveď, my se rádi podíváme, abychom věděli, jak má to kolo vypadat", prohlásili jsme s Viktorem. Když nám celkem pohledná slečna dorazila, tvářili jsme se jak Zapletal s Kulínským, jakože ať se pomalu otáčí, a že nás něco napadne... Měla pásek s mexickým nebo jihoamerickým ornamentem... Bylo jasné že se nebude stavět sporťák, ale ne líné dlouhé kolo. Měl jsem dámskej rám Favorit v zásobě (hezčí dámskej v originálním laku z roku 1964 jsem našel na smeťáku ve Veltrusech - stavím totiž repliku s tříkolečkem a řazením Favorit PWB).

Poslal jsem Veronice několik odkazů na fixies stránky, aby se nám lépe definoval styl kola. Nakonec se jí zalíbila slonová kost s kůží, jako jsme dělali Adamovi na Scattini. Dokonce jsem i nakoupil barvu. Jenže pak jsem narazil na pláště Schwalbe Cruiser v barvě tmavší slonové kosti (krémová), tak volám Veronice, že to by už bylo krémové jak přeslazenej dort, a docela rychle jsme se dohodli na černé klasice.

Ještě jsem budoucí majitelce nasadil brouka do hlavy, když jsem jí poslal odkaz na stránky Brooks. Trefil jsem se přesně do vkusu. Jenže ať mi angličané odpustí, za 1600 až 2000 Kč... To je prostě imidžárna, za tyhle prachy je k sehnání lepší moderní i pohodlnější a o dost lehčí. Samozřejmě, Brooks je Brooks, v podstatě živoucí legenda, předobraz všech sedel na světě, i české Stadiony jsou věrné kopie. Jenže ta co se seženou už jsou často všelijak prosednutá, a hrát si s párou a zpět je formovat... možná když se mi na základě tohoto blogu někdo ozve kdo to s kůží umí... mám tři pod stolem, co by potřebovala trochu upravit. Ale zabodovala moje sestřička, a s nasazením vlastního života zachránila ze závěje (a za plotem) super odpružené sedlo, co se dávalo i na fichtly. Koukala tam na něj několik týdnů... Byla se synkem na běžkách, zula lyže, sekla sedlo, řekla Vojto jedem, a doma ho vydrhla. Toto sedlo má příběh! Dostal jsem ho pod stromeček :o) Sedlo je převelice pohodlné, dokonce jev, kdy se houpe zleva doprava podle zatížení a šlapání vůbec nevadí, prostě máte pocit jako na softailu (pozn. MTB se zdvihem zadku do 5cm).Řídítka s představcem pro Veroniku ulovil Olaf na Aukru, je to opět klasika Favorit, a představec je krátký, přesně střižený pro majitelku. Radost nám udělala 
omotávka - je to Sorel ze železných zásob nějakého kšeftu z Hradce Králové. Vzali jsme tuto světlou i tmavší, je to něco mezi kůží a korkem, hlavně se vyřešila opět situace se snahou mít omotávku  oženou. To je věc za rozumné peníze defakto neřešitelná. Přední kolo jsem sehnal komplet na Aukru, ráfek je černej Remerx, úzkej silniční, zadní jsem měl pod stolem taky černej, ale Aero (delta) od Bayera. Ráfky se povedly, a když jsem nasadil ty krémové Schwalbiny... hmm.... všem v kanclu se líbily!´
A torpédo? Předem bylo jasno - opět Sturmey-Archer! Třírychlostní torpédo, které jsme již použili i na KTM. Otočná rukojeť je opět na představci, na řídítka se nevešla. Pro vedení lanka jsem použil návařky osiřelé po demontáži brzd. Trochu improvizace, ale kolo tímpádem nehyzdí žádné jiné bowdeny a návařky. Kliky za 300Kč z Aukra - pěkné a levné, hlavu jsem použil z mého Alana, sehnal jsem si totiž Campagnolo Chorus. A výsledek? Dle některých nejhezčí kolo, co jsem kdy udělal. Mě se sice Alan líbí víc, ale je pravda, že se mi podařila docela pěkná stylovka, trochu prvorepublikové retro, přitom ale jízdní vlastnosti moderního kola a velice rozumnou hmotností. Bylo příjemné pozorovat všechny, kdo to kolo uviděli. Ty krémové pneumatiky se stejněě barevnou omotávkou fungovaly jako magnet a vyvolávač projevů typu: "jeeee to je hezký....". A to je asi vlastně motto celého kola.
Comments