Zdeněk:  Na prahu středního věku jsem se rozvzpoměl, že o kolech vím spoustu věcí. Technologicky mne uchvátily někdy na přelomu 80/90let. Kapsa prázdná, boom MTB, shánění komponetů co nejlevněji, stavění kol, žádný internet, vzniká spousta firem, obchodů, značek. ŠTĚRBA, ŠÍRER, BAREŠ, HET-SPORT s CAMPIONE... Vynikající místa, vynikající zkušenosti. A jak se hodily po 25ti letech, protože to magické období se tak trochu vrátilo. Nevím jestli to bylo díky boomu "fixgear" nebo tomu střednímu věku, ale - vrátilo.
Kolegové mne překvapili chutí mít kolo "jiné", nekatalogové, když viděli toho mé. Tak jsem postavil další, dvě... pět... neuplynulo moc času a tímto kolomrdím virusem jsem nakazil Viktora, ve kterém dřímala neukojená strojařská duše, lakýrnická a tuningova... postupně odvážím krabice mého materiálu do jeho sklepů... ty se mění z dílny stavební na kolomrdí... jeden stojan, druhý stojan... ... stavíme dvacáté... třicáté kolo. Ve stejnou dobu vzniká v Praze i BAJKAZYL, a to uranové nadšení MARTINA KONTRY nás nakopává jako nikdy nic jiného. Sajeme impulsy i od mladých lidí, kteří jsou často ve stejné (finanční) situaci jako já v roce 1990. Z pár jedinců se začíná tvořit něco, čemu se asi říká komunita. E-mail nám nestačí. zakládáme skupinu na facebooku. Po pěti letech naprosto nulového PR máme 400 členů, a překvapuje nás odkud nás lidé znají ačkoliv nejsme etablovaná firma. Pozitivní emoce, to je to, proč to při "nocích dlouhých šroubováků" podnikáme. Proč si koupeme ruce v naftě když resuscitujeme přehazovačku Suntour. Proč se o nás pokouší erekce, když nám kamarád opraví 25let starý karbonový rám. Proč je nám zcela fuk, že tím nic nevyděláme, a proč nás těší, že někdo jiný má radost z toho, co jsme společně vytvořili.